HRUBÁ KOTELNA

Malíř a kreslíř Vladimír Holan se narodil se roku 1944 v Přerově. V letech 1958 až 1962 studoval na přerovském gymnáziu (nyní Jakuba Škody), poté v Praze na ČVUT fakultu elektrotechnickou a současně Průmyslovou školu strojní, obor automatizace a regulace. Je také vyučen elektromontérem silnoproudých zařízeni. K umění  měl od malička blízko, jeho maminka hrála na klavír, zpívala a velmi pěkně malovala. Měl také dva strýce, akademické malíře Vincence Kubise a Františka Suchánka, s nimiž v mládí strávil hodně času, procestoval značnou část české krajiny a dost od nich pochytil. Po celý život se zajímal o umění všeho druhu, zejména o keramiku. Na Palackého univerzitě v Olomouci navštěvoval přednášky dějin výtvarného umění prof. Ivo Bartečka zaměřené na krajany, malíře žijící v zahraničí. Jako mladý  bohužel neměl na malování dost času a věnoval se mu jen příležitostně, neb svůj život zasvětil sportu. Provozoval snad všechny jeho druhy: od hokeje, přes kopanou, k profesionální házené (s níž projel velký kus světa), až k horolezectví a létání na závěsných kluzácích – rogalech. Jeho zálibou byla současně fotografie, a to nejvíce reportážní.
Dnes je vzhledem k věku sportu méně, a tak zbývá čas na malování. Stále chodí po horách, jež se mu staly malířskou předlohou, a chodit a malovat bude, co to jen půjde.

Novinářka a spisovatelka Lenka Chalupová (* 1973) pochází z Přerova, jemuž zůstává po celý život věrná. Je absolventkou Univerzity Palackého v Olomouci, obor Žurnalistika. Pracovala jako redaktorka pro Přerovský deník, TV Přerov a MF Sedmička, nyní působí ve funkci tiskové mluvčí města. Literatuře se věnuje od dětství, svou první knihu napsala v osmnácti letech coby studentka „do šuplíku“. Na knižní trh vstoupila ve svých třiceti jedna letech, a od té doby publikuje téměř pravidelně. Románové příběhy z jejího pera jsou prostoupeny temnými linkami či detektivními zápletkami s nečekaným rozuzlením, odehrávají se převážně na Přerovsku a děj bývá zasazen do současnosti či nedávné minulosti. Je autorkou románů Neříkej mi vůbec nic (2004), Vosí hnízda (2009), Utopená (2013), Pomněnkové matky (2014), Ledové střepy (2015), Tyrkysové oko (2016), Ptačí žena (2017), Liščí tanec (2018; pro Český rozhlas  natočeno čtení na pokračování v roce 2021), Začátek (2019). Ve třech posledních knihách – Kyselé třešně (2020), Páté jablko (2022) a Svatojánské ořechy (2023) – se vrací do čtyřicátých a padesátých let minulého století a líčí osudy lidí z vesnic v okolí Přerova.
Lenka Chalupová je členkou Asociace spisovatelů a držitelkou Ceny Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury 2023 za román Svatojánské ořechy.

Přerovská fotografka Iveta Juchelková (* 1970) fotí od dětských let, kdy se jí do rukou dostal první fotoaparát Směna. Fotografické kroužky ji naučily poznávat toto umění blíže, a hlavně se dívat přes hledáček na svět jiným pohledem. Od dvaceti let se plně věnovala amatérskému focení s tehdy první vlastní zrcadlovkou. Na černobílé kinofilmy dokumentovala veškeré dění kolem sebe, nejvíce času s fotoaparátem trávila v přírodě.
Po listopadu 1989 se nechtěla dále věnovat vystudované ekonomii a v roce 1992 nastoupila jako pomocná síla do ateliéru Pavla Motana v Lipníku nad Bečvou, kde poznávala dokonalost klasické i ateliérové fotografie. Od roku 1994 zastávala pozici laborantky a fotografky v přerovské foto prodejně Kodak.
Stále s fotoaparátem na krku, zahalena do vůně fotografií, dospěla k rozhodnutí proniknout do tohoto oboru ještě víc a odhalovat jeho tajemství u profesionálních fotografů. V roce 1997 byla přijata na Slezskou univerzitu v Opavě, obor Fotografie a film, s dokumentem o bezdomovcích, v jejichž blízkosti se půl roku pohybovala. Během prvních dvou ročníků pod vedením Jindřicha Štreita a Miroslava Myšky se zformovala její láska k reportážní fotografii. Absolvovala workshopy a lekce doma i v zahraničí, ukončené společnými studentskými výstavami. V závěru studia objevila pod vedením svých velkých učitelů Miloslava Stibora a Pavla Máry kouzlo ateliérových světel. Ohromena těmi metodami ukončila v roce 1997 bakalářské studium aktovou fotografií.
A té se věnuje dosud. Fotí převážně ženy, jež nemají modelingové zkušenosti a chtějí si to vyzkoušet. Baví ji hledat v nich jejich druhé já a dát jim možnost stát se před objektivem na chvíli někým jiným. Se ženami se jí dobře spolupracuje, i když muže před fotoaparátem samozřejmě neodmítá.
V civilním zaměstnání je fotografkou přerovského muzea, a focení je tak jejím koníčkem i zaměstnáním. Neustále se jí hlavou honí nápady na další snímky, které jsou často spojené s cyklistikou, její další velkou láskou. V roce 2023 si splnila svůj umělecký sen a vydala autorský kalendář, v němž spojila cyklistiku a aktovou fotografii do jednoho celku.
Fotografie doprovázejí Ivetu Juchelkovou celým životem a stále budou. Jsou srdcem jejích vzpomínek.

Výstavy:
1991  Terezín, Dokumentární fotografie. Hromadné ročníkové práce; 1991 Přerov, Rumunsko, Český Banát; 1992   Praha, Rumunsko, Český Banát; 2001 Přerov, Akt ve fotografii; 2003 Lipník nad Bečvou, Akt ve fotografii; 2015 Lipník nad Bečvou, Konfrotace, volná tvorba. Akt; 2017 Přerov, Hromadná výstava přerovských fotografů; 2019 Lipník nad Bečvou, Konfrotace, volná tvorba. Akt; 2021 Lipník nad Bečvou, Ženy v odstínech šedi; 2024 Lipník nad Bečvou, Pretty Woman.

Brněnský fotograf Jiří Sláma (20. 5. 1955 – 10. 7. 2023) se věnoval černobílé fotografii, ateliérové práci, focení ženských aktů a fotoreportáži. Jeho srdcovými tématy bylo balónové létání a ohňostroje. Samostatnou kapitolu tvořilo focení hudby, nejprve popových koncertů, country a folku. Své jméno spojil v 80. letech s hudebním festivalem Prázdniny v Telči. Rozuměl rychlosti reportážní fotografie, a tak ve své pojízdné temné komoře po nocích vyvolával fotky z koncertů, aby jimi hned druhý den mohl zaplnit město. Před patnácti lety začal spolupracovat s festivalem klasické hudby Concentus Moraviae a záhy se stal jeho dvorním fotografem. V letech 2001–2013 předsedal Klubu moravských fotografů. Během své kariéry uspořádal desítky autorských či klubových výstav, pomáhal začínajícím fotografům najít vlastní cestu a inspiroval i mnohé profesionály.
Už od dětství se věnoval fotografování staveb. Přivedl jej k tomu otec Jan, který si vedl soukromou kroniku života ve vsi. Dle jeho vzoru sledoval později Jiří hledáčkem fotoaparátu například budování nového koryta řeky, nové silnice, kulturního domu, letního tábora, ale i největšího projektu své doby – jaderné elektrárny v Dukovanech. Před focením staveb si dělal vždy pečlivou přípravu a vybíral úhly záběru s ohledem na světlo a kompozici, výškové záběry fotil z balónů a letadel, neváhal umazat se v blátě, brodit řekou nebo čekat několik hodin na správné počasí. Dokázal skloubit výtvarný cit umělce s technicistním uvažováním inženýra, výsledkem byly nevšední pohledy na stavby nejrůznějšího druhu.

Výtvarník Mgr. Miroslav Straka (* 1953) žije v Přerově, Žeravicích. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor průmyslový design, a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, aprobace matematika a výtvarná výchova. Předmětem jeho umělecké tvorby je kresba, malba, design a prostorové objekty. Vedle volné tvorby a hledání využití nových technologií ve výtvarném umění, které jsou pro něj potřebou a relaxací, se zabývá smyslem uměleckého díla v současném světě a jeho začleněním do veřejného prostoru. V roce 2001 získal III. místo v anonymní architektonicko-výtvarné soutěži za návrh kašny pro náměstí T. G. Masaryka v Přerově; v letech 2016 až 2017 uspořádal samostatnou výstavu v areálu Bastionu v Praze, zúčastnil se sochařské výstavy v Komenského sadech v Ostravě; od roku 2018 pravidelně vystavuje své objekty na sochařském festivalu Umění ve městě v Českých Budějovicích a dalších jihočeských městech.

Vystavení výtvarných děl v objektu bývalé továrny je ukázkou možného skloubení industriálního prostoru, který dýchá pohnutou historií, s barevnými plochami, liniemi a tvary.