Tovární komíny

Komíny v továrně T. Hrubá

V továrním areálu Osmek se dnes nacházejí dva cihlové komíny. Žádný z nich už neslouží svémů účelu, oba však do areálu jaksi samozřejmě stále patří. Ten poslední zbudovaný byl dokonce důvodem, proč se dědička továrny před několika lety rozhodla neprodat ji a postupně ji opravovat.

Starý tovární komín byl postaven roku 1909 pro sušárnu ovoce a povidlárnu s kotelnou. Jeho výška byla cca 20 metrů, měl nápadnou válcovou hlavici a pod ní bohaté zdobení ornamentem vyskládaným z různobarevných cihel. Podle toho je pravděpodobné, že jej postavila firma Ant. Dvořák & K. Fischer z Letek u Libšic n. Vl. Komín stál vpravo od vjezdu do továrny, v proluce mezi budovami podél Strhance. První z nich sloužila jako kotelna, kde se nacházel kotel pro zařízení v přilehlé varně – marmeládovně a povidlárně – a také sušárně. Po vybudování samostatné hlavní kotelny, vytápějící všechny tovární provozy, byl v polovině 40. let 20. století starý komín zbořen a v proluce byla na jeho místě roku 1947 dostavěna dvoupatrová budova, která sloužila jako příruční sklad spojující varnu a velké skladiště. Základy komína se dnes nacházejí pod podlahou této dostavby.

Hranatý komín stojí na střeše přístavby k budově varny a skladiště z roku 1917. Komín má čtvercový půdorys, je cihlový, zpevněný vnějšími ocelovými výztužemi. Nad komínem se původně nacházela protidešťová stříška, která se nezachovala. Z dostupných starých plánů není patrné, kdy přesně byl komín vybudován a pro jaké zařízení byl určen. Je však pravděpodobné, že se v těchto místech nacházela závodní kuchyně, a ke komínu mohla tak být připojena kuchyňská kamna.

Nový tovární komín byl vyprojektován roku 1918 pro novou samostatně stojící tovární kotelnu se strojovnou. V následujícím roce byl postaven a roku 1920 zkolaudován. Projektantem a stavitelem byla firma Bratři Fischerové a spol. Výška komínu byla 50 metrů, hloubka základů 3 metry. Podzemní základna má průměr 7 metrů, cihlová část nad zemí má průměr 5 metrů a komín se zužoval až na 2,2 metru v průměru, čehož dosáhl ve výšce 50 metrů. Původně měl mírně převislou válcovou hlavici a decentní zdobení. V roce 2000 byl ubourán a snížen přibližně o třetinu v souvislosti s narušením zdiva a výstavbou technických ochozů v roce 2005. Odebrané cihly byly shozeny do komína a nachází se uvnitř. Na komínu je nyní připevněno technické zařízení mobilních operátorů.

Sousedé měli před sto lety ke stavbě a následné kolaudaci tehdy padesát metrů vysokého továrního komína výhrady, neboť … jeho stín padá na jejich zahradu, tuto znehodnocuje a řádnému vývinu vegetace škodí, též  zastiňuje obytné místnosti stavení…

Bratři Fischerové a spol.

Karel Fischer (6. listopadu 1844 Teslíny – 26. února 1908 Letky u Libčic nad Vltavou) byl český inženýr a stavitel, majitel strojní cihelny v Letkách u Libčic a zakladatel společnosti specializující se na stavbu továrních komínů. Pod jeho vedením postavila jeho firma stovky komínů po celém území Rakouska-Uherska.

Karel Fischer se narodil na samotě Teslíny nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem; vystudoval architekturu a stavitelství na pražské polytechnice, kde získal titul inženýra; poté nastoupil do karlínské stavební firmy Václava Nekvasila, u které se mj. podílel na projektech stavby nádraží v bavorském Hofu, Umělecko-průmyslové školy v Praze, pankrácké věznice a řady průmyslových objektů, především cukrovarů.

Od roku 1890 působil ve spojení se stavitelem na Královských Vinohradech Antonínem Dvořákem (+ 1918) ve stavební firmě Dvořák & Fischer v Českých Budějovicích, kde postavili mj. městská kasárna, několik továren, a především areál pivovaru Budvar. Roku 1891 zakoupil pozemky v Letkách u Libčic nad Vltavou severně od Prahy, bohaté na jíly vhodné pro pálení cihel (při průzkumu ložiska byly učiněny archeologické nálezy, zaopatřené skupinou archeologů z Národního muzea v čele s Janem Hellichem a Josefem Píčem). Fischer v těchto místech pak s architektem Antonínem Turkem a stavitelem Antonínem Dvořákem založil 12. listopadu 1895 specializovanou strojní cihelnu, jednu z prvních a největších svého druhu v Čechách, a firmu na projekci a stavbu komínů. Rozlehlá továrna byla situována u Labe vedle libčických šroubáren. Fischer se v Letkách také usadil se svou rodinou, s manželkou Antonií měl jedenáct dětí.

Podnik realizoval v průmyslově se rozvíjejících českých zemích nejrůznější industriální stavby, zejména však tovární komíny cukrovarů, lihovarů, pivovarů a strojírenských či jiných výrobních provozů. Nejvyšší byly budovány do výšky až 100 metrů a na jejich stavbu se používaly nejen libčické strojně vyráběné cihly, tzv. radiálky, ale posléze také zdejší střešní tašky, nazývané dle místa původu letky. V době největšího rozmachu zaměstnával podnik až 400 pracovníků. Karel Fischer později celou společnost od svých partnerů převzal a vedl ji sám až do odstoupení ze zdravotních důvodů.

Zemřel 28. ledna 1908 v Letkách u Libčic ve věku 63 let a byl pochován v rodinné hrobce na libčickém hřbitově. Podstavec náhrobku je vytvořen z libčických cihel a osazen sochou Krista od akad. sochaře Františka Bílka – 2,5 metru vysokou kamennou plastikou s nápisem na dolní části Náš přítel spí, jdu jej ze sna probudit (viz evangelium podle Jana), původní bronzové lampy se nedochovaly. V hrobce je pochována též manželka Antonie a některé z jejich dětí (dva Bílkovy náhrobky byly později umístěny i na evangelický hřbitov na hroby dalších synů).
Karel Fischer přispěl také do Ottova slovníku naučného, kde je autorem hesla Altán. V dalších generacích jeho rodiny se projevilo umělecké hudební a literární nadání. Jeho snachou byla česká malířka a ilustrátorka Marie Fischerová–Kvěchová (1892–1984); několik jeho dětí a později i vnuků a pravnuků uplatnilo své hudební a literární vlohy – např. dcera Anna byla básnířkou a spisovatelkou, vnuci Jan Frank Fischer (1921–2006) hudebním skladatelem a překladatelem, Ivo Fischer (1924–1990) rozhlasovým redaktorem, publicistou, básníkem, dramaturgem, libretistou a také překladatelem, Václav Fischer (1926–2013) textařem a spisovatelem.
Po smrti zakladatele zdědilo firmu jeho jedenáct dětí a vedení převzali synové Vincenc, František, Václav a Antonín. Dlouhá léta pak vystupovala pod názvem Bratři Fischerové a spol.; na počátku dvacátých let se z ní vyčlenila společnost Ing. V. Fischer & spol., sdílející stejnou továrnu.

Stavitele továrních komínů firmu Fischer bylo možné identifikovat podle ornamentů z barevných cihel. Její komíny měly na vrcholu vytvořen barevný ozdobný pás mozaiky, který byl vyzdíván do dříku. Mívaly také identifikační cedulky, které na ně firma většinou zanechávala připevnit. Cedulky na většině komínů dnes ovšem chybí nebo jsou nečitelné – buď nebyla na komín umístěna vůbec, nebo časem zašla (často byla jen smaltovaná), nebo byla za války prostřílena či ukradena sběrateli nebo sběrači kovů.

Stavební firma rodiny Fischerovy má na svém kontě přes 1600 vystavěných komínů, např. 2 komíny cukrovaru Mělník (58 a 59 m); komín čokoládovny Velim (35 m); lihovaru Budičovice (23 m); cihelny Červené Pečky (50 m); pivovaru Humpolec (původně 35 m); teplárny Brno (100 m); 3 komíny elektrárny Ervěnice (100 m); teplárny Náchod (100 m); železničních strojíren Nymburk; továrny poživatin Litovel; továrny T. Hrubá v Přerově (původně 50 m); aj.