T. Hrubá, továrna na cukrovinky, čokoládu a ovocné konservy v Přerově

Roku 1906 získala Terezie Hrubá (1875–1933), manželka zakladatele a ředitele 1. české obchodní školy na Moravě Václava Hrubého, živnostenské oprávnění na výrobu ovocných konzerv, šťáv a marmelád. První produkci odbavovala z domácí kuchyně na přerovském Horním náměstí, několik let také z pronajatých prostor na zdejším zámku.

Současně s živnostenským oprávněním koupili manželé Hrubí roku 1906 bývalou sušárnu řepy v ulici Za Mlýnem, kam se postupně výroba přesunula. Roku 1912 změnila Terezie svou živnost na tovární podnikání a sezonně zaměstnávala 15–30 dělníků. Svůj podnik dále rozšiřovala a modernizovala – po roce 1918 byly postaveny nové budovy, v nichž se nacházely zpracovatelské provozy, dílny a technické zázemí. Továrna expedovala 320–340 vagonů zpracovaného ovoce ročně a v průběhu 20. let svou produkci ztrojnásobila. Od roku 1922 začala  vařit čokoládu a vyrábět cukrovinky, v roce 1931 zavedla výrobu zmrzliny. Ve 30. letech měl podnik T. Hrubá po celém Československu 20 vlastních prodejen, v nichž zaměstnávala 50 prodavačů, a obchodní zastoupení ve Vídni, Krakově, Lvově, Budapešti a Terstu. Byl držitelem 53 ochranných známek doma úředně registrovaných v Olomouci a mezinárodně ve švýcarském Bernu. Své luxusní bonboniéry vyvážel po celé střední Evropě a v přerovské továrně dával práci 250 dělníkům a 70 úředníkům.

Teerezie řídila svou firmu až do roku 1932, kdy převzal její vedení manžel Václav. Od roku 1935 stála v jejím čele dcera manželů Hrubých Věnceslava (1901–1981), pod jejímž vedením byly postaveny další tovární budovy, rozšířil se výrobní sortiment a firma pak úspěšně přečkala i roky válečné. K chystané modernizaci po roce 1946 již nedošlo vzhledem ke komunistickému puči v únoru 1948, po němž byla továrna T. Hrubá hned na podzim t.r. znárodněna. Zásoby a nové stroje byly postupně odvezeny a roku 1953 byl podnik vymazán z obchodního rejstříku. Dobíhající potravinářská výroba zde definitivně skončila roku 1966.